Červenec 2010

Pavoučci u nás na dvoře :)

25. července 2010 v 20:50 | jáááá |  Svět je zábava!
Tihle malí tvorečci mě hrozně fascinují <3 jak takovej malinkatej pavouček dokáže vytvořit takovou gigantickou síť....jednou jsem viděla pavouka, jak si plete síť za sklem na přídi lodě....oni tu síť pletou do spirály a je to nádhernej pohled, u každé nitky se musí zastavit, aby k ní přilepili vlákno, natáhnou ho a přilepí....nádhera
Obrázek http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash2/hs091.ash2/37870_146531675358946_100000063440576_451289_3515658_n.jpg nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs226.snc4/38615_146529745359139_100000063440576_451272_2084410_n.jpg nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Já budu mít ale vychcaný spolužáky :DDD

21. července 2010 v 12:52 | jáááá |  Zápisky z deníku
Tyhle komenty se prosím shromáždily pod fotkou johna entwistla :D
mac
Dobrý stěry :D už se na ně, na buzíčky těším, no LOL :D

SG-čka!

20. července 2010 v 20:03 | jáááá |  Hudba a já
http://worldmustbecrazy.com/wp-content/uploads/2009/11/George-Harrison-SG-Gibson.jpg
Georgovo SGčko


Příprava na koncík...

14. července 2010 v 17:22 | jáááá |  Zápisky z deníku
Řeším obrovské dilema.....du na koncík, koncík SAVILLE ROW což je pro ty co neví Beatlo-Who-Stoun Revival :D Já cu aby mi hráli samrtajm blůs...No to dilema je, jestli si mám vzít triko černé, nebo bílé.... v obouch vypadám mírně štíhlejší, což je dobře....no to je jedno, ještě popřemejšlim....Zde vám aspoň pro představu, jak vypadá brněnskej Keith Moon, přidávám foto xD
Aneb já si tu fotku prostě nemužu odpustit xD

Rok, jeden krásný dlouhý rok....

13. července 2010 v 19:46 | jáááá |  Zápisky z deníku
Je to už rok, jeden krásný dlouhý rok, rok plný radosti i smutku, a všeho kolem....a čeho rok vlastně? ŽU JEDEN ROK TU MŮJ BLOG JE....za tu dobu se tu prostřídalo na desítku designů....můj blog si prošel všemožnými články, od deníčku přes články, jak miluju beatles, the who, a podobně.....víte, já jsem původně měla pár blogů, ale nikdy to nedošlo dál, než "tohle je můj nový blog, a bude brzy plnej článků!......a tím článkem to skončilo.....pak jsem jednoho perného dne krásného měsíce ČERVENEC založila blog...měl to být blog hlavně na téma LÉTO proto se jmenuje sunnysummer.....z toho ale sešlo, páč jsem nedokázala napsat jediný pořádný článek o létu....a tak jsem z toho udělala blog osobní.... a už se to rozjelo....kdo zažil, tak ještě pomatuje design s vytlemenýma beatlesákama dřevěným okrajem, a žlutým pozadím s oranžovejma písmenkama.....mno mám chuť to sem jako "oslavu" dát na pár dní znovu...takže se toho příšerného designu nelekněte.....
Mno zveřejním tu svůj upe první článek:

nazdar lidi! jak se máte,já tu sedím píšu tohle a přemýšlím co budu dělat zítra. Mamka někam pojede takže já asi pujdu s kámoškou na koupák.
už se nemužu dočkat jak si na sebe vezmu konversky
(vony sou akorát nepravý) a džíny. Do uší si pustím music:)
No a počkám kámošku na zastávce. Ech už se nemůžu dočkat.
Lidi a co vy jak jdou prázdniny?
Co jste dostali na vízo? (já šest dvojek)
A kdo jste něco dostali za vízo, tak co to bylo (já dostala rukavici na softball)
No tak lidi já se loučím, Vaše Pamplona (sem si vymyslela přezdívku)

Dosti dementní co? no co nadělám....přecejenom mi bylo o rok míň :D
Mno to je asi vše co vám k tomu řeknu :D pajte vaše "pamplona" xD

A strange dream :)

11. července 2010 v 8:24 | jáááá |  Zápisky z deníku
(Prosímvás, jen neberte "a zabila mě" jako černou myšlenku, tento výklad snu je jen pro pobavení)

No byla jsem tu, prostěexistovala, tu jsem šla přes opuštěnej přechod, tu se vynořila tramvaj, a zabila mě :P a bylo po mě.....moment, teď jsem zjistila, že jsem v nebi, mno ono to nebylo nebe, byl to pokoj a měl 4 dveře, a mě hned zahnaly za ty přede mnou (dveřmi za mnou jsem vešla) to bylo "normální" nebe...Vešla jsem, a byl to velkej tmavej pokoj, velký vokna, a vypadalo to tam, jak nějakej kovbojskej bar....a byly tam hrozivě votravný lidi. smáli se mi atd....a tak jsem vylítla dveřma zpět, a šla za bohem, jestli by mě ještě nemoh poslat dolů....a on že jo, a poslal mě....sem se probudila v nemocnici, první hrůzné zjištění bylo že jsem kluk, šmarja! a druhý hrůzný zjistění, že jsem ochrnutá na nohy, ale já jsem je měla jen useklý v kolenech (jak poručík dan ve forrest gumpovi) mno, a to mě teda nasralo mno a jakmile jsem se dostala pryč tak jsem najela tramvaji do cesty a zase se zabila..... no to je teda ulítlý...a zase jsem se ocitla v nebi....teď jsem tam sjela tak nešikovně, že jsem zjistila co jsou ty čtvrtý dveře, bylo to hudební nebe (ale nakonec to bylo nebe slavnejch) a třetí dveře, to byla kancelář boha. A já jsem si řekla, že se musím dostat do toho nebe slavnejch. Tak jsem zaklepala na tu bohovu kancelář....vypadal jak tlustej chlápek co je na reklamě na kfc...a ja jako dobrý den, a žádla jsem, aby mě tam poslal, a on že tam teda můžu jít a já začala tak hrozivě jásat, že jsem se mu za to ještě dvakrát omlouvala....Mno, a tak jsem šla do toho nebe slavnejch....hrozivě divný bylo to, že jsem tam potkávala lidi, který umřeli, ale samozřejmě i lidi kteří neumřeli, což bylo hrozivě divný....mno a já tam přídu a první co přede mnou stojí velká bílá postel a kdo znáte ty dětský seriály život s luiem, tak ti tam byli, byli tam dva louiové jeden menší a druhej větší, ten měl černý triko, a ten menší, že ten větší je nějakej jeho brácha, a já aha, a šla jsem dál a tam si nějaký "slavný děcka" hráli baseball, a já si vedle jedný holky sedla, a povídali jsme si o všem možným a já že jsem to hrávala, a ona mi pujčila rukavici, a já kečrovala, a furt mi to nešlo chytnout...mno a pak tam dál tam byla nějaká jídelna (bufet tam venku) a tam jedli teda ti slavní, mno a já si teda něco dala, a šla si sednout, u toho stolu jsem byla sama...a tak koukám, u jednoho stolu seděl jimmi hendrix, s nějakýma dalšíma, u dalšího (což bylo hrozně divný) všici 4 beatlové, byli tam jak v nějakým 64 a hrozně blbli, jak malí kluci....a u dalšího stolu seděla (teď přemejšlím, jestli to byla linda) ale vypadala jako jane asher. a nějaké další slečny... a já tak že bych si za nima chtěla sednout, ale to bylo moc trapný (spíš jsem se hrozivě styděla) a tak jsem jen tak jako že jdu okolo, se protáhla kolem stolů...a ona mi přečetla myšlenky, a tak: No tak pojď...a tím myslela, ať si jdu sednout k nim ke stolu. sedla jsem si na kraj posunuté lavičky, a až se zeptala jestli jsem kluk, tak jsem zjistila, že jsem oblečená jako úplnej dežot, v klukovským, a že vubec vypadám celá jako kluk, :P asi na mě něco zbylo z toho kluka, do kterýho jsem se předtim převtelila.....mno a tak jsme si povídaly, a ona jako že mě nezná, jak jsem byla slavná a já že moc né, že jsem akorát hrála ve dvou kapelách a tak..... a pak jsem se večer dívala z nějakýho mraku, jak nebe slavnejch vypadá z dálky.... A vypadá jako, teď nevím, jestli 7, nebo 14ti patrej zahradní dětskej domek ve velkym....  a bylo tam parádně, jen jako bych tam furt byla sama.... a pak jsem se probudila..... :D

Takže, křtím svou kytaru :D

10. července 2010 v 19:23 | jáááá |  Hudba a já
Takže, odjela jsem na tři dny do orlických hor a bylo tam nádherně, a napadlo mě tam jméno pro tu moji kytaru....Bude se jmenovat LULLABY...což je, ehm, což znamená ukolébavka :DDD vtipný co? Já totiž konečně zjistila, kdo je viníkem písně lullaby, že jsou to the cure....a já tu píseň slýchávala často jako znělku nějaké reklamy....a hrozně se mi líbila....Takže Lullaby zde!  :D

ten klip teda nemusim  moc, slova o strašidelném snu, ale hudba nádherná....

Dodatečně :)

8. července 2010 v 10:00 | jáááá |  Hudba a já
Vypadá to, že včera měl Rings krásný kulatý narozky....rovnejch 70! Takže mu dodatečně přejem vše nej :)
Obrázek “http://24.media.tumblr.com/tumblr_l57i0h2QMV1qaxywpo1_500.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Jak si tak říkám....

7. července 2010 v 22:11 | jáááá |  Hudba a já
Jak já vám tak přemejšlim, jak mám tu kytaru, tak si tak říkám, že bych si ju mohla pojmenovat. Samozřejmě, že už má jméno, je to přece Jolanka Graziela, ale hned za rohem se určitě najde chlap, kterej má les paula, a neříká mu les paul ale třeba little kitty. Mno a mě je blbý, když jsem holka, dávat kytaře holčičí jméno. Ale zase je mi také blbý aby se ta kytara jmenovala třeba Jeff....No nepřišlo by vám to divný? Tak teď nwm, no :/

Jedním slovem-paráda!

6. července 2010 v 22:36 | jáááá |  Hudba a já
To je naprosto užasnej les paul!
Mno, nebyla bych to já, abych se nepochlubila, co mi dnes přistálo v rukách....(od kámošky)
g
Pardon že je to z boku :P Je to Jolana Graziela, nějaký lepší fota najdete zde: http://www.jolana.cz/graziella-special-2/

Grumle

4. července 2010 v 22:35 | jáááá |  Hudba a já
Někteří z vás asi netuší, co je to grumle :) Je to lidový hudební nástroj, vypadá jak otvírák na pivo s drátkem uprostřed a hraje se na něj vzláštním spůsobem.
Kdo by si chtěl pořídit, zde návod, jak se na to hraje: jak se to tedy chytne. udělejte peace (jako hippie) a odendáte ještě palec. vznikne vám jakoby trojúhleník. palec přiložíte k části, kde se "tělo" spojuje s placatým kouskem, na který se drnká. poté ukazováček a prostředníček dáte na další dvě místa vyznačená u čísla dva. teď vycentě zuby jak kůň, když cítí klisnu, a přiložte část 1 (zahnutá část, označená jako 3 musí směřovat ven) a přiložíte poté rty (ale stále přidržujete u zubů). Jestli to máte, drnkněte drátkem dopředu a mějte přitom jazyk vzadu....to je vše. zvuk se mění vzdáleností jazyku od drnkátka, nadechováním, nedo zadržováním dechu, můžete přes to říct třeba aj dobrý den, zní to jako kraftwerci přes synťák :D A zde prosím, ještě nějaké ukázky, jak ještě grumle může vypadat, jo a zapoměla jsem, jestli si chcete grumle koupit, tak si kupte nejlíp F ladění, dostala jsem radu, že je pro začátek nejlepší .http://site.zeelandnet.nl/paclax/jewsharp.htg/diha.jpg
 Jo a tady, jak to tak zní, tak na to hraje roger, a je to to,co uslyšíte uplně první :)
Jo a hraje na to tam roger (a v jednom místě aj keith)


Příběh-zachránils mi život...

2. července 2010 v 15:11 | jáááá |  Povídky a tak...(z většiny blbiny)
(za začátku je to trochu parodie na včerejší díl policejní akademie)

Hej, Parkere! Ozvalo se tichou místností....Muž v posteli zamžoural na vysokého muže stojícího vedle jeho postele. Co ty tu děláš Gretchi, dyť sou dvě hodiny v noci.....Parkere, zítra je ta zkouška z řízení....a já naposledy řídil, když mi bylo patnáct a táta mě pustil na chvíli za volant...No dobře gretchi....ale v pyžamech nepojedem, že ne?

Za deset minut se oba policisté, oblečení do starých mikin, sešli před vchodem do studentských kolejí. Jak šli ulicí, parker se zeptal...Tak co Gretchi, v kterém autě by sis to chtěl zkusit? Gretch bez rozmyslu ukázal na dlouhou bílou limuzínu uprostřed ulice...Ehm, myslel jsem něco menšího :) Tak Gretch ukázal na starou rezavou škodovku, která stála opodál...To už je lepší! řekl mu parker..Přiběhl k autu a začal páčit dveře. Ihned zjistil že dveře jsou už otevřené. Oba muži si nastoupili do auta. Gretchi, nastartuj auto. Gretch si začal hrát s drátky které čouhaly z poza volantu. Povedlo se mu to. Auto se nastartovalo dvakrát "škytlo" a zdechlo...KRÁM JEDEN! zařval Gretch a práskl do palubní desky. Na to se auto nastartovalo. No a teď pomalu sešlápni plyn. Gretch sešlápl plyn a už se oba v autě řítili vysoku rychlostí ulicí. Parkere! To je paráda!...Parker se jen chytl zdola sedadla a neřekl ani slovo....Gretch se řítil vysokou rychlostí ulicem jak splašený bki, řezal zatáčky div že nedostal smyk, a dokonce jednou rozbil přední sklíčko od světel....Gretchi! zastav u té pumpy!!!! Gretch šlápl na brzdu, že  Parker div nevyletěl předním sklem, naštěstí byl připoutaný....Jak řídím parkere? Parker neřekl ani slovo, vylezl z auta skočil do lékárny, a brzy se už vracel...Nastoupil do auta, spolkl asi půlku prášků v krabičce, a  řekl.....Infarkt.....Infarkt z tebe dostanu!........infarkt........O sorry parkere...A šlápl na plyn, a znova se řítili ulicí....

Když to vypadalo, že už brzy bude ráno, vrátili se Parker a Gretch z jejich noční jízdy. Perker ihned pod vlivem prášků na uklidnění, které do sebe předtím narval, usnul jak kotě, ale Gretch si ještě hrál v posteli se strážnickou čepicí, kterou držel místo volantu...

Další den byla skouška....Všici studenti se sešli na asfaltovém placu za školou. Měli objíždět plastové kužely, a neshodit ani jeden z nich...Všichni obstáli, někteří jeden kužel schodili, ale přesto obstáli...na řadu přišel gretch. Jeďte Gretchi! řekl učitel. Gretch sešlápl plyn a asi za minutu byl zpět...neschodil ani jeden kužel. Vystoupil, a učitel hned začal "jásat"...Gretchi! jak jste se to naučil? Nechtějte vědět pane! Dobře Gretchi! Studenti, vemte si z Gretche příklad.....Jóóóó Gretchi! to jsem ho naučil jáááá...hulákal párker :D Gretch došel k Parkerovi usmál se a řekl: Díky Parkere...Zachránils mi život, jednou ti to oplatím....Haha, prej život, usmál se Parker, a v mžiku na to zapoměl....

Roky ubíhaly a z obou mužů se stali vystudovaní strážníci.

Když už všichni na všecko zapoměli, stala se v severním okrsku vzláštní událost. Zločinec se zavřel ve starém schátralém domě, nastražil zde bombu na spínač, a u ní držel devět pracovníků místní banky....Stál na střeše, v jedné ruce spínač a v druhé pistoli.Pod budovou se připravovali ke střelbě policisté z nedaleké policejní stanice, mezi nimi i strážník Parker.
Strážník Gretch právě byl na hlídce, když se k němu dostalo hlášení o tomhle případu. Ihned se vydal na to místo. Zde se mezitím připravovali Policisté na střelbu. Všici vystřelili zárověń, ovšem ani jeden nestrefil cíl. Zločinec se uchechtl, namířil zbraň a třikrát vystřelil. Dvě kulky neminuly cíl, a zaryly se strážníkovi Parkerovi do hrudi a do břicha. Svalil se na břicho a začal silně krvácet. V tom přijel Strážník Gretch, vystoupil z vozu rozhlédl se, a když viděl raněného strážníka Parkera, bez obav, jestli ho zločinec sestřelí, nebo ne, se k němu rychle vydal. sáhl mu na tepnu na krku, a když neucítil ani zachvění, namířil na zločince a vystřelil. Střelil přímo do černého. Zločinec byl zneškodněn. Hned po tom se strážník gretch sklonil k strážníkovi parkerovi a pokoušel se ho oživit. Hned na to přijela sanitka a odvezla težce raněného strážníka Parkera do nemocnice....

Strážník Gretch se vydal hned jak mohl do nemocnice. Nevěděl o strážníkovi parkerovi vůbec nic. Nevěděl, jestli je vůbec živ...Po zádech mu běhal mráz, a celé tělo mu svírala úzkost a strach....Jen došel na recepci, sestřička ho poslala do čtvrtého patra...Vyjel výtahem...Prohlédl sklěněnou stěnou jednotky intenzivní péče, a když uviděl strážníka Parkera na lůžku, jako kdyby mu spadl kámen ze srdce. Otevřel dveře, a došel ke strážníkovi Parkerovi, který právě spal. Přístroje pípaly, vedle lůžka se tyčil stojan s infúzí krve. Na lůžku ležel strážník parker, a na pravé straně hrudníku a na břiše měl "nalepený" kricí obvaz. Parkere? zašeptal Gretch...Parker pomalu otevřel oči a otočil hlavu k Gretchovi....Gretchi! Musím ti poděkovat, zachránil jsi mi život! Ale Parkere, víš co jsem ti slíbil před léty...Tys mi tehdá zachránil život....Jo, to jo, ale málem jsem při tom dostal infarkt....Oba se usmáli....Ale Parkere, co s teboui ti doktoři dělali? Ále, vzali trochu lepidla a poslepovali mě...na oddělení intenzivní péče bylo rázem veselo...Přišel doktor...Pane Gretchi, bez vás by byl Pan Parker už dávno mrtvý...Měl by jste dostat medaili, že jste aj přesto, že vás ten blázen mohl zastřelit šel, a pomohl panu Parkerovi.....ale o to není potřeba řeč, to by udělal každý, komu by ležel zraněný kamarád na ulici, odpověděl mu gretch.... A usmál se...A pane Parkere, vy odpočívejte, bojoval jste nám celé dvě hodiny na sále...Všichni se rozesmáli....

Asi po měsíci, po této události se strážník Gretch díval u sebe doma na televizi, když v tom zazvonil telefon. Haló? Cože? Já? Ano pane, hned tam budu...Strážník gretch byl pozván na policejní sraz...když zrovna přijížděl uslyšel....Nikdo z našich můžů neprojevil takovou odvážnost, že přesto, že na něj zločinec mířil nabitou pistolí, se vydal pomoct jeho umírajícímu kolegovi. Zneškodnil zločince, a přivedl zpět k životu jednoho z našich policistů...Přivítejte potleskem strážníka Gretche! Strážník Gretch hbitě vyklusal ze svého vozu přímo na pódium...Gratuluji strážníku gretchi, uděluji vám medaili za statečnost! Strážník nemohl uvěřit svým očím, ale přesto jak už tehdy řekl v nemocnici skromě, že tohle by udělal každý člověk, komu by ležel zraněný kamarád uprostřed ulice....

A tak skončil jeden malý příběh...